Propojení Nextcloudu se Storage Serverem: místo, kvóty a sdílení

Nextcloud umí všechno, co Storage Server neumí: spravovat uživatele, přidělit každému vlastní kvótu, sdílet složky, vytvářet odkazy s heslem a datem vypršení a vydávat soubory přes HTTPS do prohlížeče. Co naopak Nextcloud zdražuje, je místo, protože leží na NVMe SSD serveru.

Obojí dohromady dává uspořádání, které se v praxi prosadilo: malý server pro Nextcloud, soubory na Storage Serveru. Tento článek ukazuje oba způsoby nastavení, vysvětluje, který se kdy hodí lépe, a jmenuje pasti, které se při tom spolehlivě objeví.

Proč se tato kombinace tak dobře hodí

Rozhodující bod pro mnoho projektů: Storage Server nezná kvótu pro jednotlivý podúčet. Podúčet sice zůstane ve svém adresáři, může tam ale zaplnit celý tarif. Nextcloud řeší přesně tohle, protože tam každý uživatel dostane tvrdý limit.

Dvě cesty a která z nich je lepší

Cesta A: Nextcloud komunikuje s úložištěm sám, přes svůj zabudovaný ovladač SMB nebo SFTP. V operačním systému není potřeba nic měnit.

Cesta B: Úložiště připojíte v operačním systému jako adresář a v Nextcloudu na tento adresář nastavíte externí úložiště typu „Místní“.

Zvolte cestu B, pokud máte práva roota. Obchvat přes souborový systém je citelně rychlejší než ovladač SFTP v Nextcloudu, především u mnoha malých souborů, a lépe přežije poruchy sítě. Cesta A je řešení, když na operačním systému nemůžete nebo nechcete nic měnit.

Příprava: vlastní podúčet

V zákaznické sekci vytvořte podúčet jen pro Nextcloud, s vlastním výchozím adresářem, například /nextcloud. Povolte mu jen ten protokol, který skutečně používáte. Zkontrolujte navíc v „Nastavení přístupu“, že je zapnutá Dostupnost zvenčí, jinak se server k úložišti nedostane.

Příklady používají tyto hodnoty, nahraďte je svými vlastními:

Cesta B: připojit a použít jako místní úložiště

Nejprve připojení. V Debianu a Ubuntu:

apt install -y cifs-utils
mkdir -p /mnt/storage
printf 'username=u123456-sub1\npassword=VASE_HESLO\n' > /etc/samba/storage.cred
chmod 600 /etc/samba/storage.cred

Potom záznam v /etc/fstab, aby přežil restart:

//u123456.storage.kernelhost.net/backup /mnt/storage cifs credentials=/etc/samba/storage.cred,uid=www-data,gid=www-data,file_mode=0660,dir_mode=0770,seal,_netdev,nofail 0 0

Tři důležité volby: uid=www-data zajistí, že webový server smí zapisovat, seal šifruje přenos pomocí SMB 3 a _netdev plus nofail zabrání tomu, aby se server při startu zasekl, kdyby úložiště právě neodpovídalo.

mount -a
sudo -u www-data touch /mnt/storage/test && echo "Zápis funguje"

Potom v Nextcloudu aktivujte aplikaci „Podpora externích úložišť“ a úložiště zapište, buď v rozhraní pod Správa, Externí úložiště, nebo na příkazové řádce:

sudo -u www-data php occ app:enable files_external
sudo -u www-data php occ files_external:create Data local null::null -c datadir=/mnt/storage
sudo -u www-data php occ files_external:list

Složka „Data“ se teď objeví u uživatelů, kterým ji zpřístupníte. Zpřístupnění řídíte podle uživatele nebo podle skupiny, takže nevidí každý všechno.

Cesta A: externí úložiště přímo v Nextcloudu

Bez práv roota to jde i bez připojování. Pro SMB potřebujete příslušné rozšíření PHP:

apt install -y smbclient php-smbclient
systemctl restart php8.3-fpm

Potom pod Správa, Externí úložiště vytvořte záznam:

Pro SFTP zvolíte místo toho typ „SFTP“, jako hostitele zapíšete u123456.storage.kernelhost.net a jako port 23. To je u této cesty nejčastější zdroj chyb: Nextcloud navrhuje 22, naše úložiště poslouchá na 23.

Přidělení kvóty jednotlivým uživatelům

Teď přichází část, která celé uspořádání ospravedlňuje. Pod Správa, Uživatelé zapíšete každému účtu limit, například 50 GB. Nebo na příkazové řádce:

sudo -u www-data php occ user:setting fotograf1 files quota "50 GB"

Nextcloud do toho započítá verze a koš. Tak je to správně, ale často to překvapí: kdo dostane 50 GB a nahraje 50 GB, má přes staré verze rychle zabráno víc, než si myslel. U účtů, které spíš nahrazují než přidávají, se vyplatí omezit, jak dlouho se verze uchovávají.

Odkazy ke sdílení pro vlastní web

Pro Nextcloud je externí úložiště složka jako každá jiná, sdílení tedy funguje bez změny. Odkaz s heslem a datem vypršení vytvoříte třemi kliknutími a soubor se při tom vydává přes Nextcloud, ne přímo z úložiště. Vaše přístupové údaje k úložišti tak server nikdy neopustí.

To je přesně ten díl, který samotnému Storage Serveru chybí. Kdo provozuje web se sekcí ke stažení, dostane tady správu uživatelů, oprávnění a výdej v jednom, aniž by musel sám cokoli programovat. Jak vypadá varianta bez Nextcloudu, popisuje článek Využití Storage Serveru pro vlastní web.

Čtyři pasti, které se spolehlivě objeví

• Datový adresář na úložiště nepatří. Technicky to jde, v praxi je to riskantní: Nextcloud tam odkládá i zamykací soubory a mezistavy a krátká porucha sítě položí celou instanci. Jako externí úložiště zasáhne porucha jen tu jednu složku.
• Databáze zůstává místní. Vždy. Na úložiště patří soubory, nic jiného.
• Nastavte Redis. Bez mezipaměti pro zamykání souborů se Nextcloud s externím úložištěm citelně zpomalí, protože každý zámek jde přes databázi.
• Port 23 místo 22. U SFTP navrhuje Nextcloud 22. Naše úložiště poslouchá na 23 a chybová hláška k tomu je málo nápomocná.

Který server a který tarif

Pro Nextcloud samotný stačí malý stroj. Soubory leží jinde, server jen spravuje: pro pár až několik desítek aktivních uživatelů postačí 4 až 8 GB RAM, pokud běží Redis a je nastavený běh na pozadí. Návod k tomu najdete v článku Instalace Nextcloudu na vlastní server.

U úložiště se volba řídí potřebným místem:

Všechny Storage Servery stojí v Německu, mluví SMB, SFTP, WebDAV a dalšími protokoly, dovolují až 100 podúčtů a přinášejí snímky. Bez zřizovacího poplatku, PrePaid, bez minimální doby trvání. Když vaše potřeba místa poroste, přejdete do většího tarifu, aniž byste se dat museli dotknout.